Močová inkontinence patří mezi nejčastější urogynekologické a urologické potíže. Přesto je stále doprovázena studem a mylnou představou, že se týká výhradně starších lidí. Ve skutečnosti se s ní potýkají i ženy ve 20–40 letech, často po vaginálních porodech, intenzivních sportech nebo kombinaci obojího. U mužů se objevuje zejména po léčbě karcinomu prostaty.
Důležité je o problému mluvit včas, existují totiž postupy, které mohou kvalitu života výrazně zlepšit.
Nejčastější druhy inkontinence
Stresová inkontinence – únik moči při kašli, smíchu nebo pohybu; častá u žen po porodu a u pacientů s oslabeným pánevním dnem.
Urgentní inkontinence – náhle vznikající silné nucení na močení s neschopností moč udržet; často při hyperaktivitě močového měchýře.
Smíšená inkontinence – kombinace stresové a urgentní složky.
Správné určení typu inkontinence je klíčovým krokem k volbě vhodného odborného postupu.
Inkontinence u žen: nejen menopauza, ale i porod a aktivní sport
U žen se inkontinence nejčastěji pojí s vaginálním porodem. Během něj může dojít k oslabení podpůrných struktur pánevního dna, což zvyšuje riziko úniku moči.
Stále častěji se inkontinence objevuje také u velmi aktivních sportovkyň, zejména u těch, které dlouhodobě provozují vysokointenzivní sporty. Přetížení hlubokého stabilizačního systému i pánevního dna může vést ke stresové inkontinenci i v mladém věku.
V menopauze se přidává pokles estrogenu, snížení elasticity tkání a vyšší výskyt vulvovaginální atrofie, což může potíže dále zhoršovat.
Inkontinence u mužů: nejčastěji po léčbě prostaty
U mužů vzniká inkontinence převážně v souvislosti s léčbou karcinomu prostaty. Po operaci nebo radioterapii může dojít k narušení svalových a nervových struktur zodpovědných za kontinenci. Svoji roli hraje i oslabení pánevního dna, které se může prohlubovat věkem nebo doprovodnými onemocněními.
Ačkoli jsou tyto potíže po léčbě prostaty relativně časté, neznamená to, že jsou trvalé. Vhodně vedený postup může přinést výrazné zlepšení.
Současné možnosti péče
Fyzioterapie pánevního dna
Základní a nejčastěji doporučovaný přístup. Zaměřuje se na aktivaci, koordinaci a posílení svalů pánevního dna.
Konzervativní opatření
Úprava pitného režimu, práce s hmotností, posílení celkové kondice či technika dýchání.
Přístrojové metody jako účinný doplněk
I většiny pacientů lze kombinovat konzervativní přístupy s moderními technologiemi:
Laserové procedury — např. pomocí laseru Intimee®, využívaného u žen s projevy suchosti, atrofie nebo po porodu, vždy na základě indikace lékaře.
Elektromagnetická stimulace pánevního dna — dostupná v podobě řešení PelvicSeat®, které neinvazivně aktivuje hlubší svalové vrstvy a má uplatnění zejména u stresové inkontinence.
Kombinované systémy pro diagnostiku a trénink pánevního dna — např. Medlander, propojující EMS, povrchovou EMG a biofeedback pro cílený nácvik a přesnější zhodnocení funkce svalů.
Tyto postupy nejsou univerzální, ale mohou být důležitou součástí komplexní péče podle doporučení odborníka.
Dopad na životní prostředí a snížení spotřeby pomůcek
Moderní přístupy zaměřené na inkontinenci přinášejí kromě zlepšení kvality života žen i mužů ještě jeden zásadní benefit: mohou výrazně snížit potřebu inkontinenčních pomůcek.
To má několik významných dopadů:
vyšší komfort pacientů a pacientek, protože pomůcky nejsou nutné v takové míře,
snížení množství jednorázového odpadu, který vzniká jejich používáním,
menší uhlíková stopa spojená s výrobou, distribucí a likvidací těchto pomůcek.
Jde o aspekt, který nabývá na významu v rámci udržitelnosti i provozu zdravotnických zařízení.
Otevřeně s lékařem: zásadní krok ke změně
Inkontinence není stav, za který by se měl kdokoli stydět, ani nevyhnutelný důsledek věku či životních událostí. Přestože se jedná o intimní téma, otevřená diskuse s lékařem je klíčová. Právě ta umožní zvolit postup, který odpovídá příčině, věku i životní situaci pacienta.
Závěr: inkontinence je stav, se kterým lze pracovat
Stresová, urgentní i smíšená inkontinence představují řešitelný problém. Díky moderním přístupům, od fyzioterapie po specializované technologie, mají pacienti i pacientky možnost žít plnohodnotněji, aktivněji a bez zbytečných omezení.
Hlavním sdělením zůstává: inkontinence není stav, se kterým je nutné se smířit. Existují cesty, jak s ní pracovat a výrazně zlepšit kvalitu života.
Podobné články
